Náš 10,5 km dlouhý výlet je označen číslem 3. Začíná u stanice S-Bahn Hainsberg-West nebo naproti silnici v parku Heilsberger. Odtud se vydáme na jižní strmý svah údolí Weißeritz a po turistické značce "Grüner Strich" za autobusovou zastávkou vystoupáme směrem k Opitzer Höhe. Přibližně po 1,3 kilometru dojdeme k prvnímu zajímavému bodu, Backofenfelsenu. Backofenfelsen, který z geologického hlediska již nepatří do Krušných hor, se tyčí nad dnem údolí Weißeritz nedaleko Hainsbergu asi o 50 metrů. Několik laviček vybízí k posezení. Backofenfelsen je přírodní geologická památka, jejíž hornině dominuje rotliegendes a konglomerát porfyru a žuly. Jeskyně ve skále jsou výsledkem eroze a zvětrávání. Již v roce 1752 byla jeskyně u silnice označována jako "pece na pečení".
Odtud pokračujeme po cestě Förster-Claus-Weg na Opitzhöhe, odkud je krásný panoramatický výhled. Od roku 1995 tvoří větrná elektrárna na Opitzhöhe jasný orientační bod. Hlavní turistická stezka "Grüner Strich" pokračuje doprava směrem na Weißig a Pesterwitz. My se vydáme po č. 3 vlevo po polní cestě směrem k Tharandtu. Ta i nadále nabízí krásné výhledy do všech stran. V určitém okamžiku spatříme vlevo od cesty směrovku na Johannishöhe. My však pokračujeme po Hohe Straße, značené č. 3, kolem zahradního pozemku a dále po Opitzer Weg do údolí. Téměř dole odbočíme vlevo do ulice An der Schmiede, po které dojdeme ke kostelu. Dále pokračujeme po ulici Roßmäßler Straße až na náměstí. U radnice jsou veřejné toalety. Z městečka, o němž první zmínka pochází z roku 1216, je pozoruhodná vyhlídka na město se středověkým hradním komplexem. V Tharandtu je několik míst, kde se můžete zastavit na občerstvení.
Od radnice se vydáme vlevo podél potoka Schloitzbach. Po pravé straně vidíme síťové parkoviště. Naproti, po levé straně silnice, začíná cesta Brüderweg, která vede do kopce do lesa. Pozor! Některé části cesty jsou exponované a vzhledem k prudkosti svahu jsou části cesty často zasypané nebo se lámou, proto je nutná jistota. Stezka Brüderweg již není oficiální turistickou stezkou. Je částečně zajištěna železnými lany. Tu a tam je třeba překonat potok. Přesto se cesta vysoko ve svahu doporučuje kvůli krásné přírodě. Když dojdeme k turistickému značení, uvědomíme si, že jsme zde již byli na začátku naší túry, a vrátíme se zpět do výchozího bodu.
